V době od 50. do 90. let minulého století vytvořil světově uznávaný básník a výtvarník Jiří Kolář šestašedesát děl, která nyní darem dostala Západočeská galerie v Plzni. Podle jejího ředitele Romana Musila práce vznikaly různými technikami.
Jiří Kolář žil v letech 1914 až 2002. Sbírku přímo od něj koncem 90. let získal někdejší ředitel regionální energetické společnosti Západočeská energetika Zdeněk Valeš, který umělce navštívil ještě v jeho pařížském bytě. Galerii nyní díla věnovala společnost ČEZ.
„Západočeská galerie má ve svých sbírkách už 16 koláží od Jiřího Koláře, jedna z nich se kupovala ještě za autorova života, zbývajících 15 už po jeho úmrtí od jeho manželky Běly,“ vypočítává Roman Musil.
Západočeská galerie v Plzni už Kolářovi připravila výstavu v roce 2001, několik měsíců před jeho úmrtím. Jakmile dokončí evidenci nyní darované sbírky, začne plánovat, jak vystavit také ji. Hodnotu kolekce soudní znalec ocenil na 1,67 milionu korun. „Je to velmi slušný průřez Kolářovou tvorbou druhé poloviny 20. století, nejranější práce je z roku 1957, pozdější jsou z roku 1996, ale zahrnují celou řadu ukázek ze 60. a normalizačních let,“ přibližuje Musil.
Podle něj je Kolář považován za jednoho z nejoriginálnějších umělců i v západní Evropě a Spojených státech. Stále je velmi ceněný a patří k nejvíce zastoupeným českým tvůrcům v zahraničních sbírkách oficiálních institucí i soukromých kolekcí po světě. Jeho díla vlastní například Guggenheimovo muzeum v New Yorku či Centre Pompidou v Paříži. Vytvořil více než 100 specifických metod koláží.
„S papírem takto nikdy nikdo nepracoval. Samozřejmě koláže se dělaly, ale Kolář do toho vnesl ještě spoustu dalších experimentálních technik, jako byla třeba chiasmáž, proláž, roláž, muchláž, což znamenalo specifickou práci a přístup k papírové materii. Z toho vytvářel takovou vizuální poezii, protože on byl i velký básník a poezie se přenášela do jeho výtvarných výtvorů,“ pokračuje Roman Musil.
Chiasmáž používá například papír potištěný znaky, roztrhaný na malé části a nalepený ve všech směrech, roláž zase vzniká rozřezáním reprodukce výtvarného díla na stejné proužky, z nichž se poskládá nový obraz.
„Kolář velmi často pracoval s reprodukcemi takřka ikonických děl světového umění, například se Snídaní v trávě od Édouarda Maneta nebo se Seuratovým Nedělním odpolednem na ostrově Grande Jatte,“ dodává ředitel galerie.
Kariéru začal Jiří Kolář jako výtvarník samouk, básník a překladatel. Vyučil se truhlářem, zpočátku pracoval coby dělník, celoživotně se ale humanitně vzdělával. Za války s Jindřichem Chalupeckým založil Skupinu 42, tehdy ale ne jako výtvarník, ale jako básník. V 50. letech byl vězněn za svoji kritiku komunismu ve sbírce Prométheova játra. V roce 1977 podepsal Chartu 77, dva roky nato režim jemu a jeho ženě neumožnil návrat do Československa ze studijního pobytu v Západním Berlíně. Od roku 1980 až do konce tisíciletí žili v Paříži. Po návratu do Čech se Kolář stal také významným mecenášem umění.
