Kristýna má poměrně jasně nalajnovaný život. Jeho náplň tvoří práce v maloměstské knihovně, která sice sídlí v chátrajícím paneláku, přesto se pokouší sloužit coby jakési komunitní centrum. A nějak do tohoto světa zapadá také přítel Filip, byť má úplně jiné zájmy i povahu. Když namistrovaný atlet a trenér kromě rekordů na dráze začne uhánět své svěřenkyně, Kristýna dostává impulz vše přehodnotit.
Nová česká romantická komedie Holka od vedle, kterou od čtvrtka promítají kina, touží být jednoduchým snímkem o lásce. A už za to zaslouží jisté sympatie. Debutující režisér Filip Oberfalcer se dosud podílel pouze na cizích scénářích, především filmů Rudolfa Havlíka. A ve svém prvním samostatném scenáristickém i režijním počinu se snaží být co nejstřídmější. Sází na dobré obsazení a obyčejný příběh o hledání štěstí. Bohužel až moc obyčejný. A zdaleka ne dotažený v detailech.
Talentovaná Martina Babišová hraje Kristýnu jako holku s třicítkou na krku, co kriticky hodnotí své tělo i vlastní vztah, ale jde spíše o bolestínské stížnosti a povzdechy v práci či na koupališti. Většinou je adresuje kolegyni Tamaře z knihovny, kterou ztvárnila Anita Krausová a jež má nad věcmi mnohem větší nadhled.
Obě se pokoušejí vytvořit z knihovny jakýsi ostrov – tak se navíc jmenuje místo, kde sídlí – pro místní obyvatele. Lákají je na leccos od výměny šatů po přednášky či singles party. Ale stejně jako tyto akce připomínají dojezd nějakého lehounce zoufalého večírku, i samotný snímek se až příliš pozvolna plouží ke konci skrze několik řídkých dějových zvratů.
Filip, kterého Adam Mišík hraje jako nejnamachrovanějšího floutka ve městě, zahýbá Kristýně s dívkou, kterou trénuje. Mezitím se ve městě objevuje tajemný Tomáš v podání Kryštofa Bartoše. Ten naopak působí jako sympatický, nenápadný chlapec, grafik, slušňák. A najednou se tento nenápadný muž začne nějak příliš často objevovat v knihovně.
Po tolika únavných tuzemských komediích, často zasazených do prostředí vyšší střední třídy a zalidněných nesympatickými postavami s nezáživnými problémy, se Holka od vedle pokouší vrátit kamsi na počátek. K obyčejné, až pohádkově jednoduché romantické lince. A jedno nelze Filipu Oberfalcerovi upřít. Má cit pro chemii mezi postavami, umí je nechat mluvit tiše, obyčejně, třeba šeptem, ať už jde o rozhovor matky s dcerou, či intimní chvilky.
Kristýna hraná Martinou Babišovou chodí s Filipem v podání Adama Mišíka, přestože on má úplně jiné zájmy i povahu. | Foto: Continental Film
Milostné scény působí střídmě, zato opravdu intimně, tvůrci těží také z toho, že Bartoš a Babišová jsou partnery i ve skutečném životě.
Jenže samotné dějové zvraty a vše, co tyto drobné momenty sympatie obklopuje, už vyznívají podstatně vachrlatěji.
Starosta a Kristýnin otec, jehož zpodobnil Milan Šteindler, působí jako bodrý dobrák, ale zároveň to má být trochu nelida, co hodlá na místě dosavadní knihovny postavit nákupní centrum a parkoviště. Do toho se ukazuje, že než místní rodák Tomáš z města na dlouho zmizel, se starostou měl komplikovanou minulost coby jeden z výrostků pohybujících se po ulicích se sprejem i jointem v ruce.
Jak film odhaluje pozadí protagonistů, rozpadá se, co vlastně v očích tvůrců představují. Kristýna je tak pasivní, že její otálení umožňuje natáhnout zápletku na celý snímek. Má být její otec padouch, co ve své politické funkci kdysi přehnaně naháněl a trestal místní mládež za to, když si občas zakouřila „trávu“? Nebo naopak Tomáš je ten, kdo by se měl polepšit a napravit své dřívější činy?
Takových otázek zůstává docela dost. Jedna z nich například zní: opravdu je knihovna, jak ji film vykresluje, takovou hodnotou pro těch asi osm lidí, kteří ji občas navštíví, nebo by městu a jeho obyvatelům reálně prospělo mít jít kam nakupovat?
Tyto pochybnosti a otazníky však nevytvářejí komplexnější postavy, naopak se divák nemá čeho chytit. A tak ve druhé polovině filmu už jen dlouze čeká, až dojde k různým závěrečným smířením.
Chybí tu pocit, že věci trvají adekvátní čas, nebo naopak schopnost vystavět napětí z dočasného rozkolu. Události prostě tak nějak plynou, dokud se zase něco nestane. A vše neskončí.
Mohl to být film jednoduchý jako písnička od Mňágy a Žďorp. Jenže místo ní tu slavný song Nejlíp jim bylo hraje jakási lokální skupina zvaná Roubovaný vokurky. A tak je to tu se vším. Všechno je roubované a poněkud oblastní. Atmosféru malého města tvůrci neumí prodat. Spíše máme pocit, že umístěním děje do vybydleného paneláku, o němž se nám snaží tvrdit, že je pro protagonisty vším a má specifického genia loci, se pouze pokusili ušetřit.
Stále je to o něco příjemnější zážitek než mnohé české – rádoby nablýskané – snímky plné hvězd, stereotypů, vtipů z páté třídy a cynismu. Ale pokud si máme vybírat mezi nimi a jakousi „písničkou“ od druhořadé kapely, co kopíruje cizí hity, není to moc povzbudivá zpráva o stavu českého mainstreamu.
Film
Holka od vedleScénář a režie: Filip OberfalcerContinental Film, v kinech od 30. ledna.
