Esencí francouzského šarmu a noblesy byl koncert světového tenoristy Benjamina Bernheima, který si při svém českém debutu podmanil publikum zaplněného pražského Rudolfina. Na pěveckém recitálu představil písně klasických francouzských autorů i několik šansonů. Sklidil ovace vestoje.
Devětatřicetiletý Francouz s mimořádně jemnou, lyrickou barvou hlasu, popisovanou jako „créme de la créme“ neboli to nejlepší z nejlepšího, se v posledních letech stal vyhledávaným interpretem téměř na všech světových operních scénách. Kromě toho na sebe Benjamin Bernheim upozornil při slavnostním zakončení letošních olympijských her v Paříži, kde zazpíval Apollonův hymnus od Gabriela Faurého, a oslovil tak i lidi mimo posluchače klasické hudby.
Benjamin Bernheim patří k nejvyhledávanějším současným tenoristům. | Foto: Petr Dyrc
Těžištěm jeho repertoáru jsou především lyrické role francouzské a italské opery jako Rodolfo v Pucciniho Bohémě, Nemorino v Donizettiho Nápoji lásky nebo Vévoda mantovský ve Verdiho Rigolettovi, výrazný úspěch sklidil letos také v titulní roli Hoffmanových povídek Jacquese Offenbacha v newyorské Met a zároveň na festivalu v Salcburku. Pravidelně hostuje v Paříži, Vídni, Curychu nebo Královské opeře v Londýně.
Přesto letos vydal album nikoli operních árií, ale výhradně francouzských písní s příhodným názvem Douce France (Sladká Francie), na nějž netradičně zařadil také několik populárních šansonů Charlese Treneta nebo Jacquese Brela. Právě tento program představil na úterním koncertu v Praze.
„Někomu se to nemusí líbit, ale světy operní a populární písně si podávají ruce a já vlastně jenom nabízím most mezi těmi dvěma světy. Některé písně, které tam zpívám, jsou vzpomínkami na mé dětství a mládí. Jiné označují osobní milníky v mém životě,“ uvedl umělec k dramaturgii alba. Šansony si sice nedovolil zařadit třeba na recitál v milánské La Scale, tam ale recitál doplnil několika písněmi Giacoma Pucciniho.
V Rudolfinu nicméně Bernheim ukázal, proč stojí za to písni věnovat pozornost a přinášet ji i na velká pódia. Především ohromil technicky naprosto dokonalým přednesem, hlasem posazeným vepředu a perfektní deklamací, přičemž jako rodilý Francouz naplno využil všech výhod, které tento románský jazyk při zpěvu poskytuje. Z nosovek téměř nepostřehnutelně přecházel ze znělých tónů do takzvaného brumenda a zase zpět. V každé hluboce prožité písni vystavěl dlouhé, dynamicky propracované fráze.
Benjamin Bernheim večer zakončil trojicí šansonů. | Foto: Petr Dyrc
V první části koncertu se soustředil spíše na intimnější polohu s krásnými pianissimy. Druhá polovina byla o poznání pestřejší a Bernheim se při ní pěvecky uplatnil v různých polohách.
Frankofonní repertoár v Česku není příliš běžný, v tištěném programu byl navíc doplněný o překlad většiny písní. Zazněly jak známější skladby jako L’absent, kterou Charles Gounod napsal pro svou manželku coby omluvu za nevěru, tak třeba cyklus Letní noci Hectora Bezlioze. Došlo též na méně známou píseň Reynalda Hahna nebo symfonickou báseň se zpěvem Ernesta Chaussona Poéme de l’amour et de la mer (Báseň o lásce a moři).
Francouzský skladatel z 19. století ji sice původně napsal pro zpěv a orchestr, kde vyznívá barevněji, klavírní verze ale odkrývá nečekaný intimnější rozměr této kompozice. Škoda jen, že ji nebylo možné vyslechnout naráz, neboť diváci celý koncert horlivě tleskali po každém kusu.
Pěvce skvěle doprovázela kanadská klavíristka Carrie-Ann Matheson. Společně tvořili naprosto harmonickou symbiózu v dynamice i výrazu. Prostor pro virtuózní hru dostala pianistka zejména v symfonické básni, obsahující instrumentální mezihru. Hvězdu večera jinak doprovázela neuvěřitelně citlivě a její dynamický rozptyl od fortissima po téměř neslyšná pianissima skutečně vzbuzoval obdiv.
Mezi vrcholy vystoupení jednoznačně patřil blok písní Henriho Duparca, v němž Bernheim ukázal i dramatičtější a plnější vyšší polohu hlasu. Vše symbolicky zakončil trojicí šansonů, která u publika sklidila největší úspěch, což je možná trochu škoda vzhledem k obtížnosti a kvalitě přednesu zbylého repertoáru. Otázkou také je, nakolik pěvci vyšel předpoklad, že jde o šansony všeobecně známé, jelikož Trenet nebo Brel byli svého času výrazně známější na Západě než v socialistickém Československu.
Rudolfinum si každopádně vytleskalo dva přídavky: Wertherovu árii ze stejnojmenné Massenetovy opery a na závěr operetní kus Dein ist mein ganzes Herz z Lehárovy Země úsměvů. Benjamin Bernheim v nich naplno potvrdil, proč je tak vyhledávaným lyrickým tenorem.
V jednu chvíli divákům vzkázal, že je to snad začátek nadějného vztahu mezi ním a českým publikem, který se bude v příštích letech dále rozvíjet. Nebyla to jen zdvořilostní fráze: podle ředitelky pořádající agentury Nachtigall Artists Aleny Kunertové se pěvec do Prahy s novým operním projektem vrátí už v listopadu 2025.
Video: Benjamin Bernheim zpívá Romea
Na ukázce z pařížské inscenace Benjamin Bernheim zpívá Romea z Gounodovy opery. | Video: Opéra national de Paris
