Když v prosinci 2004 zemřela Zuzana Navarová, bylo Marii Puttnerové osmnáct let. Obě zpěvačky se nikdy nesetkaly a Puttnerová ani nikdy nenavštívila koncert Navarové. V čase, kdy ona končila ve skupině Nerez, chodila Puttnerová do druhé třídy. A když Navarová vystupovala s kapelou Koa, jihomoravskou gymnazistku uchvátila spíš nekonečná variabilita alternativní hudebnice Ivy Bittové.
K blízkému „setkání“ došlo teprve nedávno. U příležitosti 20. výročí úmrtí Zuzany Navarové vydala Marie Puttnerová minulý měsíc album nazvané Zelená oblaka, růžové stromy, na němž zpívá deset písní zesnulé umělkyně. Teprve během příprav se zevrubně zabývala jejím repertoárem. A zjistila, že jen máloco z něj neznala. Puttnerová přitom nikdy nevlastnila desky Navarové, natož aby si je dokola přehrávala a uměla je nazpaměť. Ze skladeb zdánlivě neoddělitelných od původní autorky a interpretky přesto vytvořila svrchovanou nahrávku.
S nápadem natočit písně Navarové přišel hudebník a majitel gramofonové značky Animal Music Petr Ostrouchov. S Navarovou měl kamarádský vztah. Stála na počátku jeho dráhy skladatele filmové hudby. Roku 2002 nazpívala Ostrouchovovu titulní píseň k pohádce Čert ví proč. Byla to rozverná, tradiční irskou muzikou inspirovaná skladba.
On pak pracoval na filmech Želary, Občanský průkaz, trilogii Zahradnictví nebo televizním seriálu Modré stíny, který dal i název Ostrouchovově kapele Blue Shadows. Ta patří k muzikantské špičce v českých nahrávacích studiích – doprovází třeba Vladimíra Mišíka na jeho třech posledních albech, která Ostrouchov také produkoval a dvě z nich vydal.
Ostrouchovova erudice se naplno promítá i do novinky Zelená oblaka, růžové stromy, kterou s ním produkoval a hraje na ní jeho kolega z Blue Shadows, bubeník a kytarista Martin Novák, manžel Marie Puttnerové. Také díky manželovu vlivu se zpěvačka předloni, až ve 36 letech, odhodlala vydat své první sólové album Laila tov. Následně za něj získala cenu Anděl ve folkové kategorii, ačkoliv nahrávka žánr široce překračuje do nedefinovatelného uhrančivého tvaru, který zformoval britský producent Eddie Stevens. Díky jeho studiové práci si dva Anděly odnesla v dřívějších ročnících také Druhá tráva za alba Díl první a Díl druhý.
Není malých rock’n’rollí
V té době už za sebou Marie Puttnerová měla pět alb se skupinou Jablkoň i její odnoží Půljablkoň. A také mnoho drobných spoluprací s různými interprety – v těchto případech jako by pro Puttnerovou platil slogan z písně Pěšáci od Tata Bojs, že „není malých rock’n’rollí“. Kdekoliv zazní její hlas, byť v epizodní úloze, strhává pozornost – barvou, přirozenou lehkostí, suverenitou. Nezáleží na žánru či stylu. Ostatně už odmala zpívala v dětském sboru Skřivánek z jihomoravských Židlochovic třeba Janáčka či Martinů.
Marie Puttnerová vystudovala ekonomii, dnes se ale věnuje hudbě. | Foto: Zuzana Bönisch
Naposledy vynikla v britpopovém songu Na čtyřech kolech z loňského filmu Prázdniny s Broučkem, kde zpívá s triem Anděl Brothers. Přitom je to jen obyčejná spotřební letní písnička ke zmrzlině. Tak vzdálená zpěvaččině mnohovrstevnatému artovému debutu Laila tov – oné „tvůrčí explozi“, jak říká -, či do hlubin duše zasahujícího písničkářství na Zelených oblacích, růžových stromech.
Než Puttnerová „explodovala“ na Laila tov, dlouho řešila, zda je opravdu zpěvačkou, nebo jen zpívajícím inventářem v Jablkoni. Členkou kapely se stala roku 2012, kdy se z Brna přestěhovala do Prahy. Absolvovala ekonomii a evropská studia, pracovala v korporátu či malé softwarové firmě, ale především chtěla někde zpívat. Jenže v hlavním městě neznala jiného muzikanta než kapelníka Jablkoně Michala Němce. Přišla za ním a tak trochu se mu do sestavy vnutila.
Seznámili se už roku 2004, kdy dětský sbor Skřivánek hostoval na albu Jablkoně nazvaném Hovada boží. Tehdy však do úzkého výběru sboristek vybrána nebyla, spolupracovat s Němcem začala až následně. Zpěvačka říká, že když o mnoho let později vytvořili Půljablkoň, byli si s Němcem hodně blízko, až pak se navzájem trochu vzdálili. „V kapele drží otěže pevně v rukou a poměrně často záleží na něm, co pustí a co ne. Měla jsem najednou pocit, že moje role není až tak podstatná a že se potřebuji nadechnout něčeho nového,“ líčí Puttnerová.
Při angažmá v Jablkoni zjistila, že k muzice má blíž než k ekonomii. „Najednou jsem se probrala a vyčítala si, proč jsem se do hudby naplno nepustila dřív, třeba když mi bylo osmnáct,“ říká. A tak po třicítce vystudovala jazz na Vyšší odborné škole Konzervatoře Jaroslava Ježka. Přesto dlouhé roky jen doplňovala jiné interprety a účinkovala na jejich nahrávkách.
Marie Puttnerová zpívá píseň Lajla tóv z repertoáru Zuzany Navarové. Foto: Klára Zöttl | Video: Supraphon
Zevnitř to navštívit
Zlom přišel po seznámení s budoucím manželem a excelentním bubeníkem Martinem Novákem, členem Druhé trávy či spoluhráčem jazzových muzikantů. V prvních měsících společného života si každý večer při kytaře zpívali až do rána. „Dokonce jsme přestali chodit mezi přátele,“ vzpomíná Puttnerová. Takhle se prozpívali k jejímu sólovému debutu Laila tov. „Potřebovala jsem si natočit vlastní desku, sama před sebou si obhájit svoje místo na pódiu. Teď už mohu směle říct, že se na koncertu cítím silná v kramflecích,“ konstatuje.
Když ale jednoho předloňského večera přišla Marii Puttnerové zpráva od Petra Ostrouchova, zatrnulo jí a v kramflecích se trochu zhoupla. Navrhl, aby natočila desku s písněmi Zuzany Navarové. Odhodlávala se celý rok. Nedávno v Českém rozhlasu vzpomínala, jak se sama sebe ptala, jestli se takové věci vůbec mohou dělat a zda na ně má mandát. Ostrouchovovy argumenty, proč by to udělat měla, v diskusích s ním přebíjela důvody, kvůli nimž to nejde.
Hlas Marie Puttnerové na sebe strhává pozornost. | Foto: Zuzana Bönisch
Nakonec argumentačně silnější Ostrouchov zboural mentální bariéru, která zpěvačce bránila, aby se pokusila uchopit cosi pro ni doposud nedotknutelné a nedostižné. Odhodlali se dát písním Navarové jiný tvar a přitom respektovat jejich ducha. Ten „obsah zkusit zevnitř navštívit“, shrnuje producent. „Způsob, jak Maruška zpívá, jak přistupuje k písničkám, je vlastně v lecčem podobný, jak to dělala Zuzana,“ podotýká.
Z deseti písní na desce Zelená oblaka, růžové stromy pochází sedm z pozdější tvorby Navarové se skupinou Koa. Z období její nejznámější formace Nerez jsou tu pouze Načerno a pak Červený kamínek s Malováním, které však Navarová zpívala ještě jako sólistka. Obě později hrál také Nerez, i když na studiová alba je nezařadil. Vyšly až na koncertním záznamu Co se nevešlo.
Puttnerová nazpívala ještě jednu píseň Nerezu, Hrr na ně, na novou desku ji ale nakonec nedala. „Intuitivně jsme se Nerezu vyhnuli. Je to přirozené, protože Nerez pořád funguje a původní repertoár může hrát nebo hraje, takže by to postrádalo smysl,“ říká Puttnerová. Skupina od roku 2019 znovu vystupuje s novou zpěvačkou Lucií Šoralovou pod názvem Nerez & Lucia.
Marie Puttnerová měla ve výběru písní konečné slovo. Přesto každý ze základní čtveřice, která album připravovala, nejprve udělal vlastní seznam patnácti skladeb z několika desítek napsaných Navarovou. Kromě zpěvačky a obou producentů to byl ještě kytarista Petr Uvira ze skupiny Ladě, jenž hrál spolu s Martinem Novákem už na její sólové desce Laila tov. Když si své výběry vzájemně nasdíleli, zjistili, že se ze dvou třetin překrývají.
Do úvodu Červeného kamínku pak Petr Ostrouchov nasamploval hlas Zuzany Navarové. Vystřihl ho z rozhlasového rozhovoru, kde Navarová předvedla alikvotní neboli hrdelní zpěv. Vzhledem ke sférickému charakteru alikvotního zpívání je to mrazivě zádušní moment.
Do úvodu skladby Červený kamínek v podání Marie Puttnerové producent nasamploval hlas Zuzany Navarové. Foto: Klára Zöttl | Video: Animal Music
Zuzanu Navarovou na desce zpřítomňuje také kolumbijský zpěvák Iván Gutiérrez, zásadní postava v její hudební dráze. Po odchodu z Nerezu s ním nejprve založila uskupení Tres, později proměněné v Koa. Na desce Zelená oblaka, růžové stromy účinkuje s Marií Puttnerovou v duetu Nechoď nikam z roku 1999.
Puttnerová se ale s Gutiérrezem ve studiu nepotkala a nikdy s ním ani nemluvila. Když přijel nahrát svůj part, byla nemocná. Přesto spolu v písni, v jejímž textu zpěvačka oslovuje Gutiérreze jeho počeštěným křestním jménem Ivane, až důvěrně souzní. Neméně než kdysi Zuzana Navarová.
Představa o představě
Když Marie Puttnerová připravovala Zelená oblaka, růžové stromy, uvědomovala si, že v písních pro skupinu Koa z posledních asi šesti let svého života vyprávěla Zuzana Navarová osobní příběh. Později vyšlo najevo, že za ním stál mnohaletý zápas se zhoubnou nemocí, tehdy ale utajený před publikem i nejbližším okolím.
Tady našla Puttnerová také částečnou shodu se svým osobním příběhem. Když dokončovala vysokou školu, zemřela jí matka. Zpěvačka, které zkušenost přivodila spoustu bezesných nocí, se s ní později vyrovnávala titulní skladbou z alba Laila tov, což v hebrejštině znamená Dobrou noc. „Chtěla jsem to téma otevřít, zpracovat a uzavřít, mít ho za sebou,“ vysvětlila v rozhlasu.
Nejprve se o tom pokoušela psát texty, potom oslovila písničkáře Vlastimila Třešňáka, zda by jí nepomohl s konečnou verzí. Odpověděl, že jsou to smutné věci a napsal „něco veselejšího“.
S touto osobní zkušeností přistupovala Puttnerová také k přípravám alba Zelená oblaka, růžové stromy. Vypráví, jak četla a poslouchala rozhovory s Navarovou, aby mohla písně lépe pochopit, pak od nich poodstoupit a hledat v nich vlastní rozměr. Aby ke skladbám nekriticky nevzhlížela a až příliš se nevztahovala k autorce. Chtěla se od Navarové vzdálit, nenapodobovat ji, přitom na ni navázat a zůstat sama sebou. Nazývá to „představou o představě“, kterou si o Zuzaně Navarové vytvořila.
Pokusila se tak vyhnout melancholii či patosu, který se v souvislosti se smrtí nabízí. Proto třeba na desku nevybrala široce známou píseň Andělská. V tomto koncentrovaném „soundtracku“ ke svému osudu Navarová oslovuje boha a zpívá o sobě, že jen usne a vstane. Obrazně se to na albu Zelená oblaka, růžové stromy naplnilo. Jeho prostřednictvím vstala v důstojné interpretaci. Marie Puttnerová tu sehrává úlohu evangelistky, která šíří slovo Zuzany Navarové, jež přijala za své. A ta role není epizodní.
Marie Puttnerová: Zelená oblaka, růžové stromyAnimal Music 2024
