Temnou stránkou básníka Egona Bondyho, duchovního otce českého undergroundu a spolupracovníka komunistické zpravodajské služby, se zabývá nová kniha nazvaná Zbyněk Fišer – Egon Bondy a Státní bezpečnost. Její autoři, ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek a undergroundový filozof Miroslav Vodrážka, ji toto pondělí představili ve zcela zaplněné pražské Knihovně Václava Havla.
Disident Vodrážka se ve své části zaměřuje na zkoumání nejrůznějších poloh bondyovského mýtu. Historik Blažek dodal poznámky doplněné archivními dokumenty Státní bezpečnosti z let 1949 až 1989. „Kniha vznikla z různých pramenů, z nichž některé nebyly dosud publikovány,“ říká Petr Blažek. Svazek vydalo Muzeum paměti XX. století u příležitosti nedožitých 95. narozenin levicového filozofa, básníka a bouřliváka.
Pondělní akci v Havlově knihovně zahájil písničkář Rostislav Tvrdík skladbou Say No to the Devil známou z repertoáru undergroundového faráře Svatopluka Karáska. Součástí večera bylo rozlévání alkoholických nápojů nazvaných Kunderovka a Bond(y)ovka.
Autoři historik Petr Blažek a Miroslav Vodrážka. | Foto: ČTK
Hlavním tématem knihy jsou vztahy spisovatele a filozofa se Státní bezpečností. Zbyněk Fišer, který od konce 40. let minulého století používal pseudonym Egon Bondy, se postupně stal spolupracovníkem komunistické tajné policie s krycími jmény Klíma, Zbyněk, Mao a Oskar. Studie se na více než 800 stranách zaměřuje na jeho život i dílo a nejrůznější polohy takzvaného bondyovského mýtu. Ten je podle autorů specifický tím, že byl dlouhodobě utvářen nejen samotným autorem, různými aktéry a skupinami, ale zejména nebyl možný bez tajných plánů StB.
„Vždycky mě iritovalo, když někteří lidé říkali, že Bondy sice udával, ale měl underground rád. Tahle kniha má mimo jiné ukázat amorálnost tohoto argumentu,“ poznamenává Miroslav Vodrážka.
Přestože byl Bondy přesvědčený marxista, za minulého režimu v Československu se stal jedním z prvních disidentů. Ve své tvorbě předkládal originální názory na umění, společnost, politiku či ekologii a liboval si v paradoxech. Básně, v nichž glosuje život veřejný i soukromý, zaujaly v 70. letech také undergroundovou skupinu The Plastic People of the Universe, jíž poté Bondy několik let psal texty.
Krátce pracoval jako noční hlídač, poté jako bibliograf ve Státní knihovně a roku 1967 odešel do invalidního důchodu. Přes svou vytrvalou kritiku režimu byl ale Bondy také v několika vlnách spolupracovníkem StB. Ovšem nikdy se tím netajil a vysvětloval to tím, že chtěl zabránit návratu kapitalismu.
Posledních 14 let života strávil pražský rodák v Bratislavě, kam se uchýlil roku 1993 na protest proti rozdělení Československa. Ze stejného důvodu také přijal slovenské občanství. V malém bytě v centru Bratislavy, kde žil obklopen knihami, bez televize, rozhlasu a telefonu, se mu také stal osudným jeho zvyk kouřit v posteli. V březnu 2007 s hořící cigaretou usnul a 9. dubna pak zraněním v nemocnici podlehl.
