Rodačka z Kladna vystudovala práva na Univerzitě Karlově v Praze, několik let působila jako advokátka a v roce 1982 odešla do emigrace nejprve do Spolkové republiky Německo a poté do Kanady.
Po návratu začala nový život jako asistentka předsedy Ústavního soudu Zdeňka Kesslera, později byla Václavem Havlem jmenována soudkyní Nejvyššího soudu a poté i jeho předsedkyní. K Ústavnímu soudu se vrátila v roce 2002 ve funkci soudkyně a místopředsedkyně. V letech 2012 až 2018 působila jako nezávislá senátorka za Stranu zelených. Její manžel Arnošt, s nímž se setkala v emigraci, zemřel před třemi roky.
Kritizovala „nekritizovatelné“
Wagnerová ve svém desetiletém působení u Ústavního soudu patřila k nejaktivnějším soudcům, je podepsaná pod mnoha významnými, diskutovanými, někdy i kritizovanými nálezy soudu. „Pokud není žádná kritika ze strany politiků, tak se něco děje špatně. Pokud se ta kritika dostaví, tak si myslím, že Ústavní soud pracuje dobře,“ řekla ČTK v roce 2012, kdy ve funkci ústavní soudkyně končila.
„Eliška Wagnerová se nikdy nesnažila zalíbit mocným. Nesnášela ustrašenost, čecháčkovství, vrabce v hrsti a vzdušné zámky, ale za práva toho posledního z posledních se bila jako lvice. Mezi politiky si tím mnoho přátel nezískala, mezi svými spolupracovníky ano (a k tomu absolutní respekt a celoživotní sympatie). Byla sečtělá, s širokým mezinárodním rozhledem a vynikajícími vědeckými kontakty, ale například s trpělivostí nebo diplomatickými frázemi si hlavu nelámala,“ uvedl Ústavní soud ve vzpomínce na webu. Doplnil, že Wagnerová byla soudkyní zpravodajkou v 1938 různých řízeních, vyhověla ve 241 případech návrhu.
Kolegové i politici smutní
„Když jsem jí před časem vyjádřil obdiv za to, že se nikdy nebála prosazovat to, co považovala za správné, opravila mě, že obavy zažívala mnohokrát, že však nakonec vždy věděla, co je třeba udělat,“ uvedl na sociální síti X k jejímu úmrtí současný soudce Ústavního soudu Tomáš Langášek.
K úmrtí významné představitelky justice se vyjádřil na síti X také premiér Petr Fiala (ODS). „Osobně jsem ji poznal záhy po jejím návratu z emigrace, vždy jsem oceňoval její snahu o širší pohled na právní otázky, což se mj. projevilo i jejím zájmem o politologii a získáním doktorátu v tomto oboru. Odešla významná osobnost naší justice, čest její památce,“ napsal.
Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka uvedl, že Wagnerová byla první dámou českého ústavního práva, intelektuálka a bojovnice, soudkyně i aktivistka, svobodomyslná, nezávislá, s názorem i schopná naslouchat jiným. „Občas jsme spolu šli na oběd a debaty s ní o právu, politice a společnosti byly úžasné. Bude mi moc chybět a hlavně bude chybět této zemi jako obhájkyně svobody. Doufám, že tenhle její odkaz tu s námi zůstane,“ uvedl Šimka.
Osobní vzpomínky má na setkání a debaty s Wagnerovou i předseda Soudcovské unie Libor Vávra. „Byla první výraznou postavou, která vnesla do práva a právnické obce v Česku myšlenku, že ne vše, co je formálně napsané v zákoně, má platit, i když je to materiálně nesmysl. V důsledku toho čelila řadě odsudků od jiných právníků,“ doplnil Vávra. „Eliška Wagnerová byla jedna z nejvýznamnějších osobností českých právních dějin. Jako místopředsedkyně Ústavního soudu položila základní kameny k zásadním ústavním otázkám. Nikdy se nesnažila zalíbit mocným, ale za práva toho posledního z posledních se bila jako lvice,“ napsala na síti X právnička Hana Marvanová.
Radila Pavlovi
V poslední době patřila mezi poradce prezidenta Petra Pavla. Byla členkou konzultačního panelu, který posuzoval a prezidentovi doporučoval vhodné kandidáty na soudce Ústavního soudu. Loni připojila svůj podpis pod prohlášení českých umělců a dalších osobností Je čas podat ruku! na podporu kolegů na Slovensku, kteří přicházeli o práci v souvislosti se změnami prováděnými slovenskou ministryní kultury Martinou Šimkovičovou.
